Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stanoviště č.8 - Flóra

Vegetace Polabí

Lužní lesy patří k druhově nejrozmanitějším ekosystémům u nás. Hlavním znakem pro lužní les je přítomnost vodního toku nebo velkého množství podzemní vody v jeho blízkosti. Díky tomu je zde podmáčená půda, která vyhovuje vlhkomilným rostlinám i živočichům. Kvůli nadměrné vlhkosti dochází k takto stále podmáčené půdě k nedostatku kyslíku. Tento nedostatek má za následek řadu chemických redukčních pochodů, které dávají této vrstvě půdy modrozelené zbarvení a zvláštní zápach. Odborně se takové půdě říká glejová. Půda na těchto územích je bohatá nejen na vodu, ale i na živiny, které řeka naplaví spolu s pískem, zeminou či štěrkem.

Nejblíže u toku, na trvale zamokřených místech, můžeme vidět vrbové a olšové porosty. Dále od břehu se potom přidávají topoly. Jsou to dřeviny, které mají měkké dřevo. Proto se této části lužního lesa začalo říkat měkký luh. Dále potom následují další listnaté dřeviny, které už mají dřevo tvrdší a pomalu rostou (dub, jasan … ). Typickými stromy lužních lesů jsou topol, dub, jasan, jilm, olše, vrba a lípa). Na více světelných místech jsou keře: střemcha, zimolez, svída, kalina či bez. Pokud zabrousíme do keřového pásma, určitě v lužním lese mimo olše najdeme střemchu, svídu nebo třeba zimolez. Na světlejších místech pak kalinu a oba bezy. V jarních měsících se zde prosazují  spíše světlomilnější rostliny, jako třeba orsej jarní, bledule jarní, sněženka… V letních měsících , kdy rostlinám stíní husté koruny stromů, uvidíme spíše stínomilné rostliny. Například děhel lesní, pomněnka bahenní, kosatec žlutý, vrbína penízkovitá, pryskyřník plazivý, kostival lékařský, netýkavka nedůtklivá, kopřiva dvoudomá a další. V létě se les promění v podstatě neprostupnou džungli díky šlahounům chmele obecného, popence obecného, ostružiníku sivého a svízele přítuly.

Voda však není jediný faktor, který zapřičiňuje velkou druhovou rozmanitost lužních lesů. Tím dalším je velice příznivý teplotní poměr, který dává možnost dlouhého vegetačního období rostlin. Po letních deštích se z tohoto území může stát prakticky neprostupná džungle plná malých močálů, lián, hmyzu a zpívajících ptáků.

 

Bylinné patro lužního lesa je charakteristické výrazným aspektem jarních geofytů s dominací dymnivky duté, orseje jarní, sasanky hajní a sasanky pryskyřníkové a česneku medvědího. Tyto druhy rozkvétají začátkem dubna a zaplní les množstvím květů. Zejména dymnivky jsou pro zdejší lesy charakteristické. Nejčastějšími složkami pozdně jarního až letního bylinného aspektu jsou plicník lékařský, ptačinec hajní, bršlice kozí noha, kerblík lesní, svízel přítula, čistec lesní, netýkavka nedůtklivá. Charakteristickou bylinou lužního lesa, která v něm na konci jara získává převahu, je kopřiva dvoudomá.

 

Pověst O divoženkách

………………………………………………….

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář