Stanoviště č.9 - Karasovo rameno
NS Pňovský luh
Stanoviště č.9 Karasovo rameno
V době založení hradu Oldříše (tj. konec 10.století) až asi do 13. Století se Labe odchylovalo od svého nynějšího toku severozápadně od Veltrub a teklo po východním okraji Pňova až k Předhradí, kde se uhýbalo opět k východu a opět na sever k Osečku a dále k Poděbradům. V 15. – 16.století teklo jako dříve k Pňovu, ale odtud se zahnulo k východu na osecký katastr, kde obtékalo zádušní les podhradský na Oldřišce a pak pokračovalo v četných zákrutech k Oseku. V 17. Století všecky tyto zákruty opustilo a razilo si cestu poměrně přímo. Okolo Pňova, kterého se již nedotýkalo, pak rovnou na Předhradí a obloukem k Osečku. Tímto tokem velmi trpěla ves Předhradí, neboť Labe se blížilo stále více ke vsi, až několik stavení podemlelo a při povodni odneslo, takže tyto statky musely být postaveny jinde. Od konce 17.století se začalo uvažovat na úpravách Labe. V roce 1819 bylo přikročeno k prokopání toku Labe v přímém směru k Osečku asi tak, jak teče nyní. Staré Labe v Předhradí bylo tím opuštěno a změnilo se v tůně, které ještě dnes mají dostatek vody. Další regulace Labe se stala na začátku nynějšího století a byla dokončena stavbou zdymadla v roce 1952.
V ramenech a především klidných tůních zdejšího lužního lesa se vykytuje bohatý život, zejména na jaře v květnu. Žijí zde četní korýši, např, hojné buchanky a perloočky ( 1 - 2 mm velké ), ale v březnu také vzácnější, 1 cm dlouhé žábronožky sněžní, jejichž vajíčka musí v zimě vyschnout a přemrznout – vyžadují tedy tzv. periodické tůně. V tůních dále najdeme další různé členovce, jako je beruška vodní, larvy chrostíků ve schránkách z detritu, larvy brouků potápníků, splešťule, pijavky, a zejména larvy komárů. Ti jodu pro lužní lesy typickými živočichy a po jarních záplavách ztěžují vstup do lesa.
Pověst O vodníkovi z Pňova